Na konci století ryb Dagmar Fričová

„Ty nemáš vůbec žádnou osobnost… To myslím, jako v dobrým.“

Ona a on. Úspěšná umělkyně a herec. Do jejichž života vstoupí dvě mladé – holky. (Není to ageismus?) Všichni navzájem se o sebe zajímají. Žijí přece tak vzrušující životy. Zajímají se ale skutečně o sebe navzájem, nebo o představy, které o sobě navzájem mají? Pod všemi naléhavými existenciálními otázkami se tu ale začíná rýsovat hezký čtyřúhelník. Hlavně nemít žádné předsudky. Ödön von Horváth psal o lidech, kteří chladně pozorují a ani sebevětší nehoráznost je nepřiměje k činu. To bylo jeho Století ryb a generace druhé světové války, která dokázala
s přehledem rozlišovat na lidi a podlidi. Století ryb pomalu končí. Ještě, že už to máme za sebou! Fakt?

Temně pulzující inscenace inspirovaná Rozhovory
s přáteli Sally Rooneyové i každodenními rozhovory
s přáteli. Reflexe mnoha -ismů dneška a bohapustá lovestory, která zaskočí svými klišé i samotné aktéry.