Autor*ka v domě je autorská dílna, která podporuje vznik nových divadelních textů. V rámci českých nezávislých divadel je jedinečnou iniciací, jejímž výsledkem jsou nejen nové divadelní texty (zatím jich máme osm), ale také jejich scénická čtení či inscenace a v neposlední řadě i noví autoři.
Naše autorská dílna reaguje na dlouhodobě neuspokojivou situaci současné české dramatiky. Její podoba je inspirována několika modely v německé jazykové oblasti, kde existuje velká řada dílen, seminářů, festivalů, ale i studijních oborů. Tato péče se následně odráží ve velkém množství každoročně vznikajících kvalitních a nezaměnitelných textů a v širším kontextu i ve vyspělé divadelní kultuře obecně.
Letošní ročník je speciální a to nejen tím, že se jedná již o pátý v řadě. Rozhodli jsme se věnovat se pouze a speciálně pouze jedné autorce. Naše autorka má tak možnost po dobu deseti měsíců průběžně konzultovat svůj text s umělckou šéfkou A studia Rubín Dagmar Fričovou a kmenovou režisérkou Lucií Ferenzovou. Kromě ještě dalších třech speciálních konzultací s preferovanými autorkami a autory, kterými letos jsou Máša Nováková, Ondřej Novotný a David Košťák, má naše autorka v domě možnost navštěvovat rubínovská představení a spolu s tutorkami je reflektovat. A samozřejmě, na konci dubna nás všechny čeká premiéra scénického čtení nového divadelního textu!
A kdo vlastně naší letošní Autor*kou v domě je? Je to Karin Bílíková Vápeníčková, která nejdříve vystudovala českou a německou filologii na Ostravské univerzitě a poté, obor herectví na katedře alternativního a loutkového divadla pod vedením Braňa Mazúcha na pražské DAMU. Karin není žádné ořezávátko, jelikož je dvojnásobnou mistryní žen ve Slam poetry, jako herečka hostovala v Národní divadle, v divadle Komedie, v Jihočeském divadle, ve Studiu Hrdinů. Společně s Antonií Formanovou kočovně loutkohraje maňásky s hvězdičkou za červeným paravánem.
Ve svém knižním debutu Do Puntíku se pokouší zodpovědět nezodpověditelné otázky života a světa. Nejradši má svého syna, muže a psa Bajaju, ve volném čase vytváří koláže z razítek a časopisu Host (který ji už nebaví číst) a renovuje starý nábytek.
V zimě každého roku jsme vypsali výzvu, do které se mohli přihlásit autoři a autorky bez rozdílu věku a zkušeností. Na základě zaslaných textů vybrala naše porota skládající se ze dvou tutorů a umělecké šéfky Rubínu tři až pět autorů. Ti se v rámci autorské dílny setkávali po dobu osmi měsíců s tutory na pravidelných kolokviích, která sloužila jako platforma k tolik potřebné reflexi a vedení angažovaného dialogu. Pro vznik podnětných tvůrčích dialogů byly konzultovány nejenom texty účastníků, ale i samotných tutorů, a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Autoři tak mohli své texty nejen dávat v pléna, číst nahlas, zkoušet si, co funguje a co nikoliv, ale zároveň se museli také zamýšlet nad texty svých kolegů.
Síla naší tutorské skupiny je vždy rozložena tak, aby začínajícím autorům zprostředkovála důležité postřehy z vlastního procesu tvorby, své zkušenosti s výstavbou divadelního textu (možné přístupy, formulace tématu, případně práce na postavách, jejich charakterizace, budování situací, jazyková složka). A zároveň aby mezi tutory byli i praktikující divadelníci – režiséři a dramaturgové, kteří mohou začínajícím autorům přiblížit proces práce a přemýšlení o textu při jeho inscenování.
Pod dohledem prvních tutorů autora a matematika René Levínský a režisérky a dramaturgyně Lucie Ferenzové v roce 2019 tvořili své texty Ondřej Šulc, Barbora Hančilová, Eva Blechová a Bernardega Babákova. Autor a dramaturg Ondřej Novotný a dramaturgyně a autorka Simona Petrů vedli v roce 2020 při psaní Tomáše Ráliše, Martina Toula, Janu Hrdou a Janu Micenkovou. V roce 2021 pod vedením autorky Markéty Bidlasové a režiséraka Jiřího Ondry psali své texty Alexej Sevruk, Eliška Peřichová, Luisa Marie Purkrábková, Jitka Herčíková a Tereza Trusinová. V roce 2022 se pod vedením autora, režiséra a herce Karla Kratochvíla a dramaturgyně a autorky Máša Nováková upsali Rubínu Matěj Kratochvíl a Eliška Houserová.
„Po cestě do Rubínu mi běží hlavou, že se asi musela stát chyba. Je mi trapně, bojim se, že prostě nejsem dost dobrá. Následně mě uklidňuje rozebírat texty ostatních a smaltalky s přesahem o kuřácký pauze. A taky to, že nemusim dokazovat, jestli jsem dost dobrá, ale prostě můžu sdílet svoje pokusy s někým, koho to fakt zajímá. Takže pak po cestě z Rubínu málem vběhnu pod jedoucí tramvaj, protože mám hlavu plnou nápadů a chuť bejt co nejdřív doma, abych si je zapsala. Prostě stimul.“
„Autor v domě je příležitost tvořit v dialogu, podělit se o samotu, která běžně provází psaní, rozcupovat ji a znovu poskládat, přetavit ji do radosti z tvorby a dojít od slova k činu a dílu. Autor není text, ale téma. Autor v domě je stůl, u kterého si uvědomíte, o čem chcete doopravdy psát.“
„Takovej ten nejlepší kámoš, co si nedělá servítky a řekne vám to všechno na rovinu. Takovej ten kámoš, co si váš text jako fakt přečte. Má pro vás pochopení, ale i připomínky a dokope vás se přemoct a vystoupit ze svý zóny autorský pohodlnosti! Inspirativní debaty o devadesátkách, politický situaci a indickejch masérech samozřejmostí.“