DIY: po tátovi Dagmar Radová

„Co víme o tom, kdo leží v hrobě, který jdeme upravovat?“ (Jan Balabán, Zeptej se táty)

Začíná to stejně jako každá správná kriminálka - smrtí. Táta umřel. 

Dvě sestry stojí uprostřed obýváku. Obýváku, který byl osou jejich dětství. A ani jedna tam už řadu let nebyla - důvody jsou různé. Znáte to. Ale táta byl vždycky táta. Táta byl inspirující osobnost. Nechybí tu něco? V bytě výrazně ubylo - všeho! Vždyť se nás ani nezeptal... Pak se ozvou klíče v zámku. Ale klíče máme jenom my dvě, ne? A najednou se objeví ten… třetí!?

Situační detektivka s prvky eseje o hledání toho, jehož obraz se na základě jediného faktu zcela rozpadá. Jak moc známe svoje blízké? Čemu může člověk věřit, když jediný, kdo by mohl nějakou odpověď dát, tady už prostě není. A jaký vlastně byl - jako doopravdy? Pátrání po otci a po vlastní identitě, která se jako křehký koncept buduje od těch druhých, ale důkazy své existence si nakonec každý musí opatřit sám. 

Režie
Ewa Zembok

Scénář
Dagmar Radová

Dramaturgie
Lucie Ferenzová

Scéna a kostýmy
Petra Vlachynská

Hrají
Halka Třešňáková, Kristýna Frejová, Pavel Neškudla

Premiéra
10. ledna 2020