Vztek Elfriede Jelinek

„Vztek přichází ve slepotě, je to tam, v nevědomí, kde se to v nás vzalo?“

Inscenace podle rakouské nobelistky Elfriede Jelinek ukazuje hlavní „motor lidstva“, který hýbe světem odpradávna až dodnes - vztek. Autorka text napsala jako přímou reakci na pařížské teroristické útoky na satirický časopis Charlie Hebdo. Jde o malý epos, který začíná v dávných antických časech u Hérakla, ale postupně hovoří zcela současně až vizionářsky. V inscenaci se v podobě karikatury novodobé šlechty na voru Evropa „plaví mořem krve“ tři herečky jako tři „žvanilky“, jsou to tři karikatury lidství, tři stárnoucí intelektuálky, kterým se z úst dere text plný šovinismu, fundamentalismu, cynismu, vlastních frustrací a strachu z neznámého. Inscenace ukazuje zmatení doby, v níž není možné zároveň vědět a jednat, protože v momentě, kdy se k nám informace o teroru, násilí a masovém vraždění dostávají v přímém přenosu, se akty násilí zároveň dějí. Člověk není schopen se zorientovat a propadá emocím. A vztek plodí vztek. Jedním z mnoha bohů, o nichž je v inscenaci řeč, nakonec přebírá vládu nad lidskou svobodou a vědomím - bůh internetu. To vše s nadhledem a vtipem, který míří do vlastních řad. V úvodu inscenace zazní text Ivany Dragičević z knihy „Nerovnocenní“.