Na houby Chemické divadlo

Houbařství jako “národní” fenomén. Houby a jejich mycelium, internet (nejen) lesa jako možná alternativa internetu strojů. Příroda v době postkybernetické. Internet houbařských skupin, diskusí, selfíček, videí. Houbařský narcismus, exploatace přírody. Síť „našich“ vášní a závislostí. „Naše“ vášeň uprostřed globalizovaného světa. Halucinogenní houby. Houby jedlé, nejedlé, jedovaté. Houby výtečné a houby nechutné. Houby všech barev a forem. Ohrožené houby a houby extrémně neohrožené. Houby jako součást koloběhu živin v přírodě, houby jako naše potrava a jako odvěká inspirace umělců, buřičů a snivců všeho druhu. Nad tím vším realita klimatické změny, schnoucích a mizejících lesů. A pod tím vším otázka: kdo jsme a kým se stáváme? 

Imaginativní autorský text, koncert na theremin, výtvarně-divadelní poetická koláž tematizující naše kořeny, sny i okolní realitu. 

“Nejsme pouhými konzumenty. Jsme konzumováni.” Anne Lowenhaupt Tsing, Houba na konci světa – k možnosti života v kapitalistických ruinách. (Orig. The Mushroom at The End of The World – To The Possibility of Life in Capitalist Ruins).